Vyhledávání


Kontakt

Divadlo Stodola o.s.
Na návsi 11
664 51 Jiříkovice
IČO: 22819614

tel: 608 064 198
č.ú.: 2900270902/2010


REZERVACE LÍSTKŮ
www.rezervace-listku.cz

E-mail: mail@divadlostodola.cz

1+1=3 Boleradice

03.03.2011 00:00

 

Text převzat z denníku Forbína, vycházejícího při Postupové přehlídce v Boleradicích.

Zábavné divadlo patří také na ochotnické jeviště. Tím spíše, že se v případě komedie Cooney Raye 1+1=3“ jedná o mimořádně dobře napsaný text. Vstřícné boleradické publikum přijalo inscenaci této hry v podání Divadla Stodola Jiříkovice s osvobozujícím smíchem. Hra je žánrově situační komedií, oscilující k frašce, kterou autor okořenil suchým slovním humorem, jenž je sám o sobě zárukou diváckého úspěchu. Avšak soubor využívající všech možností žánru může divákovi nabídnout více. Situační komedie vyžaduje odpovídající dramatický prostor (scénografické řešení scény), dobré typové obsazení a postavení situací. Jiříkovičtí mají více jak dostatek dveří, ale nevolí vhodné scénografické řešení pro dvě samostatné domácnosti bigamisty Johna Browna. Tak se stává, že obě hlavní ženské postavy se objevují v obrazech, v kterých působí trochu jako duchové.

 

Pokud jde o typové obsazení šťastným nápadem je fakt, že obě manželky jsou typově podobné, takže se zvyšuje pocit, že John Brown vlastně neměl důvod té své bigamie. O to rozmanitěji působí rádoby bláznivé zápletky, do nichž se beznadějně zaplétá. Jeho představitel Marek Daněk na jevišti dobře vypadá, ale jeho herecké prostředky zatím nestačí na vyjádření toho, co postava prožívá. Jeho přítel Stanley je sice o něco lepší herec, ale jeho problémem je jevištní řeč. Přesněji řečeno neuvěřitelné mixování nářečí a spisovného jazyka. Ostatní postavy mají textové výpadky, které chvílemi působí dojmem improvizace. Základním problémem režie (Martin Beneš) jsou však dramatické situace. Chybí jim přesné tematizování (pečlivější vedení dramatické linky od začátku k pointě tak, aby se nemohlo stát, že při závěrečné situaci, kdy se John a Stanley přiznávají seržantce Thortnové a ta jim neuvěří, padá opona, aniž by divák viděl reakci obou. Přitom právě to je skutečná pointa celého kusu.

 

Věkově mladý soubor se jevil v průběhu diskuse s porotou, že o mnohých věcech už i sami uvažovali. To jen svědčí o poctivém postoji, který se snad zúročí někdy příště.

Lenka Lázňovská

Ve stodole zkoušíme

(rozhovor Juraje Hádera s Martinem Benešem, Boleradice 04/2007)

 

Když se řekne Divadlo Stodola Jiříkovice, tak to evokuje, že hrajete ve stodole. Je to pravda pane režisére Martine Beneši?

Nehrajeme ve stodole, zkoušíme ve stodole. Začali jsme zkoušet v orlovně v Jiříkovicích, ale když mi potom přišel účet za pronájem, řekl jsem dost, na to nemáme. Tak jsem z půlky stodoly ve svém rodném domě vyházel slámu, postavil tam zeď, stropy, no a tam zkoušíme – máme tam zkušebnu, která je odhlučněná, je tam okno a topení. Takhle vznikla Stodola.

Vy se soustřeďujete na podobný žánr, který jste předvedli dneska, tzn. bláznovité, fraškovité komedie?

Ale ne, nesoustředíme. Další z našich her, které hrajeme je Hrdý Budžes, udělali jsme i hru Plukovník jde spát, což je vlastně muzikál, kde je nějakých 25 písniček – dodneška nechápu jak?! Jedna z našich nejúspěšnějších inscenací byl Brouk v hlavě ...

V tom výčtu mi vyloženě chybí česká klasika?

Já bych rád dělal českou klasiku, ale na to potřebujete prostor a ten já nemám. Já se musím zaměřit na prostor jeviště a počet herců, který mám doma. Pokud chcete dělat českou klasiku v osmi lidech v souboru, tak mi ji ukažte. Takovou nenajdete.

Venkovské divadlo se zaměřuje především na zábavné divadlo. Souhlasíte s tímto trendem?

Lidi na vesnici mají starostí se svým životem dost a dost. Mají problémů ať v práci, tak s financemi a tak si myslím, že když příjdou do divadla, tak by si měli odpočinout, zasmát se. Takže předkládat lidem nějaký těžký psychologický dramata… to není to „pravý vořechový“. Já myslím, že psychologický dramata mají dnes a denně, ať už na úřadech, v zaměstnání nebo s dětma. Ten člověk, kterej si sem přijde sednout, je takovej nebo nějakej. Ale herci, přicházející z té druhé strany, by měli přijít „plní“… něčeho. A po představení musí odcházet úplně vyšťavení a ti diváci by měli odcházet nabuzení! Tady existuje taková strašně krásná věc, která neexistuje třeba u televize, u filmu, neexistuje nikde – to je ta dělící čára toho jeviště a hlediště, kde by měla přeskočit taková jiskra. A to, co si sem ten herec přinese, by tady měl odevzdat. A o tom je divadlo. Pokaždé je možná jiné ale o to je to zajímavější a krásnější.

To představení 1+1=3 je plné sexu, sexuálních narážek, vulgarismů, neměli jste s tím problémy?

Neměli jsme s tím zatím nikde problémy. A můžu říct že ani u nás doma, kde by si starší generace mohla stěžovat. Máme ale problémy s vlastními herečkami. Teď připravuji hru, která se jmenuje Vše o ženách, a to je teda už hodně nářez. To už je celkem hustý. A jedna herečka mi řekla, že tohle už nezvládne, že do toho nepůjde, že to už jí nejde přes pusu.